Kolem půl dvanácté se začal naplňovat Moltkeho záměr sevřít Rakušany do kleští,které měla tvořit 2.armáda na severu a Labská armáda na jihu.V té době totiž došla 1.pruská gardová divize z gardového sboru 2.armády do Žíželevsi a Želkovic,východně 11.divize k Račicím a severovýchodně od ní pochodovala 12.divize.Hlavní stan velitele 2.armády prince Bedřicha Viléma byl již od čtvrt na dvanáct u obce Chotěborky.Děje se tak v době,kdy oba rakouské armádní sbory z pravého křídla svádějí urputné boje v lese Svíb a jejich původní posice zůstává nechráněna.
Štáb Severní armády s FZM Benedekem v čele.Druhý zprava genmjr.Krizmanič,
třetí FML Henikstein,třetí zleva FML arcivévoda Vilém
Zároveň Labská armáda,která po celé dopoledne nezasáhla do větších bojů,zahájila v půl dvanácté rozsáhlou ofenzívu proti rakouskému levému křídlu směrem na Přím a Probluz.Odvaha vojáků saského sboru prince Alberta však tento pokus zmaří a naopak v dvanáct hodin proběhne saská protiofenzíva na Hrádek,která uvázne po bočním útoku pruských jednotek z Přímského lesa.V půl druhé Sasíci svůj útok obnoví,s podporou rakouského 8.sboru polního podmaršálka arcivévody Leopolda.Velitel Labské armády generál pěchoty Hertwart však v předchozí přestávce v bojích stihl přepravit přes Bystřici zálohu ze své 15.divize,která nyní zaskočila jednotky 8.sboru.Rakušany zachvátila panika a dali se na ústup,takže Prusům se podařilo postoupit na Horní a Dolní Přím a kolem druhé hodiny je dobýt.Pak pokračovali v útoku na Probluz,který získali před třetí hodinou.Jen odvaha a odhodlání Sasů umožnili,že se zde podařilo opět stabilisovat linii.Jakkoliv byl výsledek boje na levém křídle pro Rakušany nepříznivý,nemohl zvlášť ovlivnit výsledek celé bitvy,protože klíčový boj byl sváděn na pravém křídle s 2.armádou.
Rakouští dělostřelci 2.a 4.sboru spatřili postupující pruské jednotky 2.armády již před polednem a okamžitě proti nim zahájili palbu.Rovněž Prusové rozmístnili svá děla ve Vrchovnici,Račicích a na Hořičkách.Strhl se zde dělostřelecký souboj,který během několika okamžiků nabral na intenzitě,která donutila rakouské jednotky kolem poledne vyklidit svoji posici v Hořiněvsi.Začalo se ukazovat,jak krátkozraké bylo,bojovat o svíbský les a opustit hlavní obranou posici,která byla nyní narychlo obsazována,avšak jednotkami,které prošly jednak težkým bojem ve Svíbu a jednak utrpěly od pruské dělostřelby při stahování se do původní posice.Benedek chtěl původně povolat na pravé křídlo ze zálohy 6.sbor,který by vyrovnal ztráty ze Svíbu,ale pak si to rozmyslel patrně proto,aby neoslaboval jednotky určené k protiútoku a pouze znovu přikázal Mollinarymu a Thunovi,aby se stáhli do výchozích postavení.Vzhledem k tomu,že původní zprávy hlásily,že proti pravému křídlu pochoduje jen jeden armádní sbor,nelze Benedeka z ničeho obviňovat.Ostatně i v případě,kdyby věděl,že se do boje zapojí více částí 2.armády,mohl by celkem logicky předpokládat,že 4.a 2.sbor ve svém postavení nepřítele dostatečně dlouho zadrží.Benedek tak v tomto okamžiku mohl dál uvažovat o možnosti protiútoku proti 1.armádě na Bystřici.Opět si však nebyl jist správností okamžiku a tak se obrátil na svůj štáb.Někteří ze štábních důstojníků poukazovali na to,že se v údolí Bystřice utvořil neproniknutelný dým z dělostřelby a s protiútokem je třeba počkat až se rozptýlí.Benedek odpověděl lakonicky:"Pro mne,za mne..."Tím byl v podstatě promarněn poslední vhodný okamžik rozhodnout bitvu na středním úseku.Těžko soudit,zda by zahájení útoku mohlo změnit další vývoj,ale alespoň by zbrzdilo útočnou aktivitu 2.armády.
Příchod 2.pruské armády zaregistroval kolem jedné hodiny odpoledne na kopci Rozkoš také Moltke.Zamířil svůj dalekohled na pohybující se kolony a pak se otočil ke králi:"Tažení je rozhodnuto.Dle přání Vašeho Veličenstva..."Zároveň obdržel zprávu,že jednotky 1.gardové divize navázaly spojení se 7.divizí,čímž se zlikvidovalo riziko proniknutí 4.a 2.rakouského sboru do boku 1.armády.Zatím mohl být Moltke spokojený.
Kolem druhé odpoledne dorazily na bojiště další jednotky 2.armády.Nejprve obsadily Máslojedy a táhly na Lochenice a Sendražice,kde se jim postavila do cesty brigáda generálmajora Henriqueze z 2.sboru,avšak nápor nevydržela.Další rakouské jednotky byly příliš oslabeny bojem ve Svíbu na to,aby mohli pruský atak zastavit.Navíc velitel 2.sboru Thun ztratil již kolem druhé hodiny nervy a dal se s celým sborem na ústup k Labi,jehož přechod zahájil v půl třetí.Tím pádem bylo pravé křídlo Severní armády oslabeno asi o 20 000 vojáků.Mezitím postoupila 1.pruská gardová divize do prostoru na jih od Máslojed,směrem ke klíčovému bodu rakouské posice-Chlumu.Ten bránila brigáda arcivévody Josefa ze 4.sboru,která byla citelně oslabena boji ve Svíbu a nyní nevydržela pruský nápor.Prusové ukořistili rakouská děla a otevřeli si cestu k Rozbřežicím,kde stála brigáda generálmajora Brandensteina,kterou Prusové zahnali na ústup.Pak vedl velitel 1.gardové divize generálporučík Hiller své vojáky přímo do svahu Chlumu.Mezi Rakušany panoval značný nepořádek.To usnadnilo Hillerovi jeho záměr.Na Chlumu třeba stále ještě nevěřili zprávám,že Prusové prolomili obranná postavení a tak nelze popsat překvapení vojáků brigády generálmajora Appiana,kteří bránili Chlum,když Prusové vnikli do obce.Definitivně dobyli Prusové Chlum v půl třetí.Zároveň s tím další jednotky 1.gardové divize obsadili silnici z Lípy do Všestar,tedy v bezprostřední blízkosti Benedekova stanoviště.Ten však stále nic netušil.
Kolem půl třetí se rakouští velitelé jednotlivých částí kolem Chlumu snažili vybojovat kopec zpět,ale jejich akce byly nekoordinované a vedly jen k zbytečným ztrátám.Benedek však stále nic netušil a stále uvažoval o protiútoku na středním úseku.Jen krátce před třetí hodinou byl informován o ústupu Sasů u Probluzu,ale tomu nepřikládal příliš význam.Dokonce se domníval,že právě nyní je vhodný okamžik,ale chtěl se ještě přesvědčit o situaci na pravém křídle a proto poslal svého adjutanta plukovníka Neuderta,aby situaci prověřil.Ten se ale po několika okamžicích vrátil:"Excelence,když jsem jel okolo Chlumu bylo na mě nepřítelem odtud stříleno!"Benedek jen mávl rukou,ale na další Neudertovo naléhání se otočil ke svému štábu a řekl:"Pánové,pojeďte se se mnou podívat,co je to za hloupost."Několik okamžiků po té se již Benedek dozvěděl trpkou pravdu.Nicméně neztratil rozvahu a okamžitě povolal k Chlumu zálohy,které předtím šetřil pro protiútok.
Útok 3.těžké rakouské jezdecké divize,jak ho viděl Václav Sochor
Zatímco jednotky 4.,10.a 3.sboru vyklízely ve zmatku za neustálých bojů s Prusy svoje pozice u Lípy a Chlumu,připravoval se 6.sbor k protiútoku na Rozbřežice.Prusové mezitím obsadili i Lípu a 1.armáda,která se konečně nyní vyprostila ze smrtonosné dělostřelecké palby,kterou Rakušané přenesli na jednotky 2.armády,útočící ze severu,zahájila útok na rakouskou pozici v kopci mezi Lípou a Dlouhými Dvory,což jenom zvětšovalo zmatek v řadách ustupujících Rakušanů.V témže okamžiku zahájil 6.sbor po mimořádně silné dělostřelecké přípravě útok proti Rozbřežicím a Chlumu.Hořící Rozbřežice byly dobyty a jednotky brigády generálmajora Rosenzweiga došly až k Chlumu.Tehdy si generál Hiller myslel,že je vše ztraceno.Jen příchod posil z 2.gardové divize a dalších jednotek z 2.armády,které neustále proudily na bojiště změnil jeho názor:"Chvála Bohu,že jste zde!Teď se dá ještě vše zachránit."Ještě jednou Prusové zakolísali,když byl jejich velitel Hiller raněn a umíral u oltáře chlumeckého kostelíku,avšak potom sehnali útočící Rakušany zpět a vyrvali jim i Rozbřežice.Neúspěch 6.sboru byl evidentní.Benedek však neztrácel naději na obrat a kolem čtvrté odpoledne připravil k útoku 1.sbor,vedený generálmajorem Gondrecourtem.Tento závěrečný rakouský útok byl skutečně heroický.Generálmajor Ringelsheim se svou brigádou dostal až do same blízkosti Chlumu.Tam však byl definitivně odražen.Nepomohly mu ani plukovní hudby 55.pěšího pluku hraběte Gondrecourta z Břežan ve Východní Haliči a 4.pěšího pluku Hoch und Deutschmeister z Vídně,které nedaleko od Rozbřežic vyhrávaly pro povzbuzení bojujících vojáků dobové šlágry.Během čtvrthodinového útoku bylo zabito,zraněno nebo zajato 10 000 vojáků,tedy polovina původního stavu 1.sboru.Teď již Benedek pochopil,že bitva je ztracena.Nepřítel byl v zádech,bylo nutno myslet na ústup,pod ochranou záložního jezdectva,které přišlo ke slovu po čtvrté odpoledne,kdy se na jižní straně silnice Všestary-Rozbřežice-Lípa začala rozvíjet velká jezdecká bitva.Rakušané úspěšně zahnali Prusy k Dlouhým Dvorům,avšak nechali se příliš ztrhnout a jižně od této obce narazili na 11.pruský jezdecký pluk.V následující velice krvavé srážce Rakušané opět zvítězili.Rakouské jezdectvo dokazovalo,že si zaslouží svou znamenitou pověst,když nyní zachránilo celou armádu před zničením.Během ústupu se vyznamenalo rovněž dělostřelectvo,jehož některé baterie bojovali až do posledního muže.V půl páté odpoledne zahájila celá Severní armáda přepravu přes Labe.
Celý ústup Severní armády probíhal za velkých zmatků,neboť byl zcela živelný a nebyl nikým řízen.V podvečer docházelo k úděsným scénám,protože se rozšířila nepravdivá zvěst,že Prusové zahájili pronásledování poražené armády.Navíc velitel královehradecké pevnosti odmítl s odvoláním na předpis z doby Marie Terezie,který zakazoval vstup všem vojskům do pevnosti během bitvy,otevřít brány pevnosti prchajícím
a nechal zatopit nízko položené louky mezi Pražským předměstím Hradce Králové a Labem,což způsobilo jenom umocnění zmatků,neboť pro prchající zůstala jen jediná nezatopená silnice.
V deset hodin večer sepsal Benedek telegram o boji císaři.Nebyl zdaleka tak povzbudivý,jak si ve Vídni přáli.Věštil katastrofu.Na druhou stranu je ale třeba posuzovat stávající situaci střízlivě.Severní armáda sice utrpěla porážku a ve zmatku ustupovala,ale Moltkeho záměr na sevření Rakušanů do kleští od severu a jihu se nezdařil a v případě,že se podaří zorganisovat ústup,bude Rakousku jeho Severní armáda zachována v bojeschopném stavu.Rozhodně se tedy nedalo tvrdit,že právě vybojovaná bitva znamená tragedii,neboť Rakousko ještě zdaleka nesáhlo až na dno svých možností.
Dál (str. 7)