Severní bojiště 1866

[str. 1] Síly a rozložení armád na začátku tažení
[str. 2] Vyhlášení války,vstup Prusů do Čech,přesun Severní armády od Olomouce k Jizeře
[str. 3] Bitvy u Trutnova,Náchoda,České Skalice a Starého Rokytníku
[str. 4] Bitva u Jičína,soustředění Severní armády u Hradce Králové
[str. 5] Bitva u Hradce Králové: Boje na Bystřici a o les Svíb
[str. 6] Bitva u Hradce Králové: Boje o Přím a Probluz,boj o kopec Chlum
[str. 7] Ústup Severní armády,bitvy u Tovačova a Lamače,klid zbraní

Do 11.června

FZM Ludvík Benedek,
velitel Severní armády

Ludvík Benedek V Rakousku byl protipruský válečný plán koncipován již od podzimu 1865.Muselo se přitom zapomenout na všechny předchozí strategické koncepce,které počítaly pouze s válkou na jednom bojišti a muselo se přikročit k tvorbě zcela nové strategie.Na podzim 1865 předložil takový plán arcivévoda Albrecht.Počítalo se s nasazením šesti armádních sborů v prostoru od severních Čech po Olomouc a s ofenzivním postupem v momentu,kdy bude rozhodnut boj s Itálií.Tato koncepce však nebyla příliš vhodná z politického hlediska,neboť Rakousko se tak neprezentovalo jako napadený stát.Na válečných poradách ve Vídni ve dnech 7.až 14.března 1866 proto získala převahu defenzivní koncepce,kterou reprezentoval náčelník rakouského generálního štábu polní podmaršálek Henikstein.

Henikstein vycházel z teorie,že Prusové soustředí většinu svých sil ve Slezku a podniknou útok směrem na Vídeň.Rakouská armáda se proto měla soustřeďovat v oblasti Olomouce,aby předpokládanému útoku mohla čelit.Henikstein při koncipování této strategie využil předchozích zkušeností ze slezských válek a z války sedmileté a rovněž vytušil,že se Prusové pokusí o překročení hranic v nejvýhodnějším terénu rovinatého Slezka,zatímco české pohraniční masivy jim budou příliš obtížnou terénní překážkou.Stejně jako arcivévoda Albrecht počítal i Henikstein s brzkým rozhodnutím na jižním bojišti a s přesunutím Jižní armády na sever.Uplatněním tohoto plánu se Rakousko stavělo do role přepadeného a oběti pruské agrese.S ohledem na to,že však Spolkový sněm prohlásil za agresora Prusko bylo poněkud neobvyklé,že si tento viník války měl přijít pro potrestání na rakouské území sám.Nicméně tento plán byl nakonec přijat a generální štáb pověřil jeho rozpracováním šéfa své operační kanceláře generálmajora Gideona Krizmaniče.Na těchto poradách byl také za budoucího velitele Severní armády vyhlédnut polní zbrojmistr Ludvík Benedek.

Když byl Benedek do své nové funkce 26.dubna jmenován,nepřijímal nový úkol s velkým nadšením.Především se vyjádřil,že nezná geografické poměry v Čechách,zatímco v Itálii-podle svých vlastních slov-ví o každém stromě.Benedek byl však ve své době nejpopulárnějším rakouským velitelem a je pochopitelné jeho jmenování na bojiště,kde se očekával boj nejlítější.Je sice pravda,že arcivévoda Albrecht,který byl rovněž jedním z kandidátů na velitele Severní armády,studoval léta terén v Čechách,ale nikdy nedosáhl tak velké válečnické reputace jako Benedek.Benedek sloužil již pod Radeckého velením a vyznamenal se i v pro rakouskou armádu nešťastném roce 1859 a to tehdy něco znamenalo.Mezi lidem se o něm mluvilo jako o druhém Radeckém a tak je zcela pochopitelné,že to byl právě on,kdo byl jmenován do funkce velitele Severní armády.Ta byla mobilisována 27.dubna.Až do svého jmenování velitelem Severní armády zastával Benedek funkci velitele Italské armády,což byl taktický svazek zřízený roku 1830 z jednotek dislokovaných v době míru v Italii k potlačení dlouhotrvajících nepokojů v tehdy ještě rakouské Lombardii a v Benátkách,a do roku 1864,kdy byl vystřídán Heniksteinem,byl náčelníkem rakouského generálního štabu.

Podle Krizmaničova plánu se měl stát centrem Severní armády Olomouc,kde byl také umístněn její štáb.První transporty vojska sem dorazily 20.května a 27.května byl na místě také Benedek.Další soustřeďování probíhalo na rakouské poměry velice rychle a bez zádrhelů,takže již na začátku června stála armáda ve vytyčených pozicích.Dne 11.června byla situace následující:
Hlavní stan:V Olomouci.Vrchní velitel polní zbrojmistr Ludvík Benedek,náčelník štábu polní podmaršálek Jindřich Henikstein,náčelník dělostřelectva polní podmaršálek arcivévoda Vilém.
1.armádní sbor:Velitel polní zbrojmistr Eduard Clam-Gallas.Sborové velitelství v Praze,čtyři pěší brigády v Praze,Terezíně,Josefově a Teplicích.Samostatnou dělostřeleckou brigádu,dislokovanou v Praze,Velvarech,Veltrusích a Kostelci nad Labem,tvořilo 7 baterií 1.dělostřeleckého pluku.Tento armádní sbor patřil k silám,které měly zadržet pruský útok v případě,že by byl veden směrem na Prahu.Krizmanič tuto možnost ve svých plánech uvedl,avšak byl toho názoru,že není příliš pravděpodobná a plány pro tento případ tedy nebyly dostatečně rozpracovány.
2.armádní sbor:Velitel polní podmaršálek Karel Thun-Hohenstein.Sborové velitelství ve Vysokém Mýtě,pěší brigády v Ústí nad Orlicí,České Třebové,Svitavách a Březové.Samostatnou dělostřeleckou brigádu tvořilo sedm baterií 2.dělostřeleckého pluku a byla umístněna v Pardubicích,Vysokém Mýtě a Holicích.
3.armádní sbor:Velitel polní podmaršálek arcivévoda Arnošt.Sborové velitelství v Brně,tři pěší brigády rovněž v Brně,čtvrtá ve Vídni.Do tohoto sboru byla začíslena rovněž pěší brigáda,která ustupovala přes Plzeň z rakouského Holštýnska.Samostatnou dělostřeleckou brigádu tvořilo 7 baterií 8.dělostřeleckého pluku v Brně.
4.armádní sbor:Velitel polní podmaršálek Tasilo Festics de Tolona.Velitelství v Olomouci,brigády ve Šternberku,Litovli,Opavě a Těšíně.Samostná dělostřelecká brigáda (7 baterií 4.dělostřeleckého pluku) v Bílovci,Příboře,Frýdku,Místku aj.
6.armádní sbor:Velitel polní podmaršálek Vilém Ramming,sborové velitelství v Olomouci,tři pěší brigády rovněž v Olomouci,čtvrtá v Lipníku.Samostatná dělostřelecká brigáda (7 baterií 10.dělostřeleckého pluku)v Holešově a Olomouci.
8.armádní sbor:Velitel polní podmaršálek arcivévoda Leopold,velitelství v Hustopečích.Pěší brigády v Hustopečích,Slavkově,Židlochovicích a Pavlovicích.Samostatná dělostřelecká brigáda (7 baterií 9.pluku)v Hodoníně a Mikulově.
10.armádní sbor:Velitel generálmajor Huyn.Sborové velitelství v Brně,tři brigády také v Brně,čtvrtá ve Valašském Meziříčí.Samostatná dělostřelecká brigáda (sedm baterií 3.dělostřeleckého pluku)v Třebíči.


genmjr. Edelsheim-Gyulai,
velitel 1.lehké jezdecké divize

Edelsheim-Gyulai 1.lehká jezdecká divize:Velitel generálmajor Edelsheim-Gyulai.Velitelství v Praze,tři brigády po dvou plucích (husarském a dragounském) v Ratibořicích,Liberci a Dvoře Králové nad Labem.
2.lehká jezdecká divize:Velitel generálmajor princ Thurn-Taxis.Velitelství v Bruntále,dvě brigády (po dvou husarských plucích) v Bruntále a Jeseníku.
1.těžká záložní jezdecká divize:Velitel generálmajor princ Sleswig-Holstein.Velitelství v Prostějově.Dvě brigády v okolí Prostějova (každá brigáda dva kyrysnické a jeden hulánský pluk a dělostřelecká jezdecká baterie-složení všech těžkých jezdeckých divizí bylo stejné).
2.těžká záložní jezdecká divize:Velitel generálmajor Zajtsek.Velitelství v Kroměříži,dvě brigády v Kroměříži,Hranicích,Napajedlích a Holešově.
3.těžká záložní jezdecká divize:Velitel generálmajor Coudenhove,dvě brigády ve Vyškově a Ivanovicích na Hané.

Na pruské straně byl hlavním mozkem válečných příprav náčelník generálního štábu generál pěchoty Helmut von Moltke.Moltke byl válečníkem,který zavrhl staré osvědčené koncepce.Především navrhoval ofenzivní válku s rychlým průběhem.Odmítal se upínat na staré teorie,které vyžadovaly překročit hranice teprve v okamžiku soustředění převážné většiny sil a rozhodl se soustředit pruské armády teprve na rakouském území.Sám to vyjádřil slovy:"Pochodovat odděleně a bít se společně."Rovněž považoval za nutné využívat k přesunům armády v co největší míře železnici,aby nedocházelo k zbytečným průtahům.Když tedy Prusko začátkem května mobilisovalo,volal Moltke po energickém postupu:"Jakmile jednou mobilisujeme,nesmíme se bát toho,že nás někdo označí za agresora.Jakékoli prodlévání zhoršuje naše postavení."Byl rozhodnut vytvorit dve armády,které budou operovat odděleně a spojí se teprve na rakouském území v oblasti Jičína.Zprvu nenalézal dostatečnou podporu,teprve 25.května byl jeho poněkud neobvyklý plán schválen a 2.června byl Moltke pověřen vydávat rozkazy armádě jménem krále,čímž získal absolutní moc nad pruskou brannou mocí.

Soustředění pruských armád probíhalo velice rychle,s masivním nasazením železnice.V době kolem 10.června byla jejich dislokace následující:
Hlavní stan:Vrchní velitel král Vilém I.,náčelník štábu generál pěchoty Moltke.Hlavní stan byl dislokován v Berlíně.
1.armáda:Velitel princ Bedřich Karel,náčelník štábu generálporučík Voigts-Rhetz.Tato armáda se rozložila v Lužici u Zhořelce ve složení: 2.armádní sbor:3.a4.divize,3.armádní sbor:5.a6.divize,4.armádní sbor:7.a8.divize,jezdecký sbor:1.a2.jízdní divize.Celkem představovala 1.armáda sílu 93 000 vojáků,z toho 10 000 jezdců a 300 děl.
2.armáda:Velitel princ Bedřich Vilém,náčelník štábu generálmajor Blumenthal.Armáda zaujala postavení na linii Jelenní Hora-Nisa ve Slezsku ve složení:1.armádní sbor:1.a2.divize,5.armádní sbor:9.a10.divize,6.armádní sbor:11.a12.divize,gardový armádní sbor:1.a2.gardová divize a jezdecká divize 2.armády.Celkem druhá armáda představovala sílu 115 000 vojáků,z toho 10 000 jezdců a 352 děl.
Labská armáda:Velitel generál pěchoty Hertwart z Bittenfeldu.Armáda stála v prostoru Torgau na Labi u saských hranic.Skládala se z 14.,15.a16.divize,což představovalo 46 000 vojáků,z toho 4 600 jezdců a 144 děl.Tato armáda byla určena pro boj s státy Německého spolku,které se přiklonily na stranu Rakouska.Vzhledem k vývoji tažení v Sasku však vstoupila na rakouské území a tvořila pravé křídlo 1.armády.

Rakouští stratégové byli poměrně dobře spraveni o místech soustředění pruských armád prostřednictvím vojenské rozvědky.Díky tomu se již od počátku června začalo ukazovat,že se Prusové připravují k akci na úplně jiných místech,než ve Slezku.Benedek byl celkem přesně spraven o rozmístnění 1.pruské arnády a pokládal její sílu za hlavní.Co se týká 2.armády,hlásila rozvědka,že čítá dva armádní sbory a představuje tedy jen jednotku určenou spíše k diversním akcím.Pro rakouský hlavní stan to znamenalo,že Krizmaničem vypracovaný operační plán je nyní k ničemu,když Prusové budou patrně vážit obtížnější trasu přes české hraniční masivy směrem na Prahu,což nyní vypadalo velmi pravděpodobně.Ještě více by se však v rakouském štábu divili,kdyby věděli,že 2.pruská armáda má nikoli dva,ale čtyři armádní sbory.Tato neobvyklá Moltkeho strategie byla v samotném Prusku terčem četných kritik,neboť byla považována za příliš odvážnou.Navíc někteří pruští generálové sledovali s obavou soustřeďování rakouských armád na Moravě a domnívali se,že se Benedek pokusí o překročení hranic ve Slezsku a potáhne přímo na Berlín.Ten byl chráněn pouze jediným armádním sborem v síle asi 25 000 vojáků,což bylo směšné.Moltke chápal,že takovéto úvahy mají svoje opodstatnění a přikázal proto princi Bedřichu Vilémovi,který velel 2.armádě,aby v případě rakouského útoku ve Slezsku podnikl takové akce,které povedou k jeho zastavení.1.armáda pak měla být urychleně přesunuta na místa bojů.V pruském štábu však nemohli tušit,že tyto obavy nejsou opodstatnené,neboť Rakušané nemíní překračovat hranice.

Vedle Benedeka sledovalo soustřeďování pruských armád také rakouské ministerstvo války.To nyní navrhovalo,aby se armáda urychleně přesunula do Čech.Mělo to také ten důvod,že ve Vídni byla vedena od 9.června jednání se zástupcem bavorské vlády generálem Ludvíkem von der Tannem o přechodu bavorské armády do Čech.Obdobná jednání vedl se Saskem císařův vojenský zmocněnec podplukovník Friedrich Beck,který odjel do Drážďan po návštěvě Olomouce 6.června.V Olomouci se Beck snažil přesvědčit Benedeka o nutnosti změny dislokace Severní armády.Benedek však tehdy odpověděl,že armáda není doposavad zcela soustředěna a odmítl změnit disposice.Nadále však bylo jasné,že přesun armády bude v brzké době nutný.Dne 14.června byla totiž ve Vídni podepsána dohoda o přechodu bavorské armády do Čech a o něco dříve byla v Drážďanech podepsána obdobná smlouva o přechodu saské armády.Dávalo to tedy reálnou naději,že Severní armáda bude posílena o bavorský sbor v síle 50 000 vojáků a saský v síle 23 000 vojáků.Bavoři sice později dohodu nerealisovali,avšak nyní bylo záhodno přemístnit armádu do prostoru,kde bylo možno očekávat příchod spojenců.


Dál (str. 2)

Zpět na obsah