Politické aspekty války v roce 1866


Otto von Bismarck

V době před válkou roku 1866 bylo celé Německo rozdrobeno do řady malých států,které si v rámci Německého spolku zachovávaly určitou míru suverenity.Pokusy sjednotit Německo zdola ztroskotaly v roce 1848 na Frankfurtském sněmu,kde se sešli delegáti států Německého spolku a jednali o budoucím uspořádání.S ohledem na to,že České království tehdy náleželo do německé říše,byla přizvána rovněž česká delegace,která se však odmítla celého jednání ústy Františka Palackého účastnit.Stalo se tak,že zástupci Rakouska se na sněmu dostali do menšiny a poprvé se ozvaly hlasy německých liberálů na sjednocení Německa bez účasti mnohonárodnostního Rakouska,které doposavad mělo v Německém spolku hlavní slovo.Delegáti se tehdy rozhodli,že nabídnou německou císařskou korunu pruskému králi Bedřichu Vilému IV.Ten však považoval celé frankfurtské srocení za nezákonné a odmítl ho podporovat.Tak byl promarněn první pokus o jednotné Německo.Po potlačení revoluce roku 1848 byl obnoven Německý spolek v plném rozsahu a Prusko bylo donuceno uznat tzv.Olomouckou punktací roku 1850 vedoucí úlohu Rakouska.

Nedá se ovšem říci,že tím by skončila snaha o sjednocení Německa.Naopak se projevila snaha sjednotit Německo shora-samozřejmě bez Rakouska-kterou reprezentoval Otto von Bismarck,který se stal roku 1862 pruským kancléřem.Hned od počátku vedl Bismarck rozsáhlou kampaň za vypuzení Rakouska z Německého spolku,které Rakousko čelilo roku 1863 návrhy na reformu spolku,podle kterých mělo být sice zachováno vůdcovské postavení Rakouska,ale Prusku měla být rovněž zajištěna výsadní úloha.Pruský král Vilém I. viděl v rakouském návrhu možnost,jak okamžitě mocensky posílit svoji posici a přislíbil proto rakouskému císaři při srpnovém setkání v lázních Gastýně,že se zúčastní zasedání Spolkového sněmu ve Frankfurtu,který měl rakouské návrhy projednávat.Bismarckova politika však byla dalekosáhlejší a realisace rakouského plánu by jen zbrzdila pruskou cestu k vládě v Německu.Proto nakonec,na Bismarckovu radu,z Vilémovi účasti při jednáních ve Frankfurtu sešlo a rakouská iniciativa tak vyšla naprázdno.

Přestože Bismarckova snaha o válku s Rakouskem byla zjevná,podařilo se mu ještě roku 1864 umírnit celý spor natolik,že Rakousko podporovalo Prusko v jeho válce s Dánskem,která vypukla 1.února 1864.Dánsko utrpělo velice rychle porážku a z jeho území byly odděleny provincie Šlesvik a Holštýn,které si vítězné Rakousko a Prusko rozdělili Gastýnskou úmluvou z roku 1865.Holštýn,který připadl Rakousku,měl být pro Bismarcka další záminkou k novému obnovení sporu s Rakouskem.Prusko navrhlo,že Holštýn odkoupí,avšak ve Vídni by jej spíše chtěli vyměnit za nějakou pruskou provincii u rakouských hranic,což v Berlíně odmítli.Rakousko si bylo poměrně jisto svým vlivem v Německém spolku a navrhlo proto,aby spor ohledně Holštýnu projednal Spolkový sněm.Bismarck se rovněž nechtěl na jednání dostavit s prázdnou a připravil proto pro Rakousko zcela nepřijatelné návrhy na reformu Spolkového sněmu v jakýsi parlament.V německém parlamentu však rakouský zahraniční ministr generál Mensdorff viděl německou revoluci,takže něco takového nepřipadalo ze strany Rakouska v úvahu.

Napoleon III.,
na minci z roku 1852

V té době již byly přípravy na válku evidentní.Prusko se snažilo získat spojence-Itálii,která měla zájem především na rakouském Benátsku a některých dalších územích.Podařilo se 8.dubna 1866 podepsat spojeneckou úmluvu,která však měla platit jen tři měsíce.Rakouská zahraniční politika se snažila vymanévrovat z kleští,které Rakousku Bismarck připravil a prostřednictvím francouzského císaře Napoleona III.vyjednáva s Itálií o její neutralitě v nastávajícím konfliktu.Rakousko dokonce nabídlo,že v případě italské neutrality bude po vítěztví nad Pruskem odstoupeno Itálii sporné Benátsko,ale italský král Viktor Emanuel II.se bál jednat v rozporu s spojeneckou dohodou s Pruskem.Italští diplomaté tedy alespoň naznačili,že pokud se Rakousku podaří zachovat mír do 8.července,kdy vyprší italsko-pruská dohoda,bude možno mluvit o rakouském návrhu.Patrně v záchvěvu zoufalství tedy podepsalo 12.června Rakousko dohodu s Francií,podle které mělo být odstoupeno Benátsko po skončení války,pokud se Francie vynasnaží přimět svým diplomatickým vlivem Itálii k neutralitě.Odstoupení však nebylo vázáno(!)na úspěch francouzského diplomatické snažení. V Itálii se tedy bojovalo za již předem ztracenou věc.

Ve snaze zastrašit Itálii mobilisovalo Rakousko 21.dubna jižní armádu.Proti Prusku bylo mobilisováno 27.dubna,přestože jednání Spolkového sněmu ještě pokračovala,ale ve zdar se již nedalo doufat.Rakousko tedy alepoň využilo svůj vliv na státy Německého spolku,které otevřeně vystoupily proti Prusku a 14.června mobilisovaly.Prusko okamžitě ze spolku vystoupilo a jeho armády zahájily pochod do německých států.Vyhlášení války Rakouskem Prusku bylo oznámeno 17.června,kdy si také obyvatelé mnohonárodnostní rakouské říše mohli přečíst válečný manifest císaře Františka Josefa I.

Zpět na obsah