Německé bojiště

A už střílel jako blázen,
Prajzy měli horkou lázeň,
celý rozbil regiment,
Jabůrek,ten saprment.

Jak již bylo řečeno,vynaložilo Rakousko ve dnech 10.až 14.června 1866 velké diplomatické úsilí,které vedlo k otevřenému vystoupení států Německého spolku proti Prusku v nastávajícím konfliktu.Problém však byl v tom,že jednotlivé státy se sice přiklonily na stranu Rakouska,patrně z obavy ze ztráty suverenity v případě popruštění Německého spolku,avšak v zásadě přetrvával názor,že nastávající konflikt je vlastně jen střetnutí mezi Rakouskem a Pruskem v otázce Holštýnska a Šlesvicka a jako takový se vlastně zájmů států Německého spolku přímo nedotýká,neboť tato území do Německého spolku nepatřila.V tom je tedy třeba spatřovatat důvody určité liknavosti,s jakou přistoupily jednotlivé státy k mobilisaci svých armád a samozřejmě liknavosti,s jakou byly později vedeny vojenské akce.

Lze tedy říci,že pokud jsme dříve hovořili o italském bojišti jako druhořadém,byly boje v Německu pro celkový výsledek války doslova třetiřadé vzhledem k tomu,že Německý spolek nedokázal nasadit veškeré své síly ve prospěch Rakouska dostatečně efektivně.

Hned ve dnech 14.a 15.června zaslala pruská vláda všem státům Německého spolku,které zahájily mobilisaci,protestní nótu,žádající odzbrojení a hrozící vojenskou silou.Zároveň byly velitelům pruské Labské a Mohanské armády,které byly určeny pro operace v Německu,zaslány rozkazy,aby v případě nezdaru diplomatických nót zahájili vojenské akce nejpozději do 6 hodin ráno dne 16.června 1866.

pruský král Vilém I.
Pro akce v Německu byly pruským velením vybrány dvě armády.Na Labi byla u Torgau proti Sasku soustředěna Labská armáda,které v počtu 48 000 vojáků a 144 děl (tři divize) velel generál pěchoty Hertwart z Bittenfeldu.Proti Hannoversku a Kurhesensku byla v Altoně na severní hranici Hannoverska,v Mindenu na západní hranici Hannoverska a ve Wetzlaru na západní hranici Kurhesenska soustředěna Mohanská armáda pod velením generála pěchoty Vogela z Falkensteinu.Tato armáda měla 50 000 vojáků a 122 děl (tři divize).

Proti tomu branná moc Německého spolku se skládala z deseti armádních sborů,které společně stavěly všechny spolkové země.Sbory s čísly 1,2 a 3 stavělo Rakousko a bylo rozhodnuto,že v nastávajícím konfliktu zůstanou ve svazku rakouské armády.4.,5.a6.sbor naopak stavělo Prusko a s těmi se pochopitelně nedalo počítat vůbec.Zbýval tedy 7.armádní sbor-bavorský,který měl 52 000 vojáků a 144 děl a měl se tedy asi stát jádrem spolkových sil.8.sbor stavělo dohromady Wuerttembersko,Bádensko a Hesensko-Darmstadtsko.Jeho síla byla 42 000 vojáků a 134 děl.9.sbor se skládal ze Sasů a sedmi tisíc Kurhesenců.Konečně 10.sbor tvořila hannoverská armáda v počtu 18 400 vojáků a 24 děl,protože ostatní státy severního Německa se odmítly proti Prusku postavit.

Je tedy patrné,že síla Německého spolku byla značná a při dostatečně efektivním nasazení mohla změnit poměry na bojišti.Problem však byl v tom,že síly jednotlivých sborů nebyly doposavad soustředěny a navíc i jednotlivé sbory byly navzájem rozptýleny.To vše značně zjednodušovalo pruskému velení jeho situaci.

V noci z 15.na 16.června překročila Labská armáda saskou hranici.Velení saské armády,která náležela do 9.armádního sboru,který však nebyl doposavad soustředěn,se rozhoduje pro taktický ústup směrem do Čech.Tam se Sasové chtějí spojit s rakouskou armádou,jejíž první armádní sbor,kterému velí polní zbrojmistr Eduard Clamm-Gallas,operuje v oblasti Jizery.Labská armáda tak bez odporu obsadila během tří následujících dnů celé Sasko.

V následujícím tažení do Čech bude Labská armáda vlastně tvořit pravé křídlo I.pruské armády,která bude operovat v Čechách,což bude probráno v příslušné stati o Severním bojišti.

Rovněž okupace Kurhesenska proběhla snadno.Kurfiřt se sice odmítl podrobit pruskému utlimatu,avšak kurhesenská armáda nebyla bojeschopná a navíc hned po tom,co Prusové překročili hranice se vzbouřilo obyvatelstvo a lid sám otvíral brány měst,takže již 19.června byl kurhesenský kurfiřt zajat v Kasselu.

Patrně více protipruské nálady bylo v Hannoversku.Hannoverský král rovněž odmítl pruské ultimatum a v noci z 15.na 16.června odjel k armádě,která se soustředila na jihu země u Goettingenu.Umysl hannoverského velení spočívá ve spojení se s Bavory.Za tím účelem je také hannoverská armáda dirigována v době,kdy Prusové obsazují velkou část Hannoverska,k Muehlhausenu.Tento přesun byl proveden mezi 20.a22.červnem tak obratně,že Prusové se stále mylně domnívají,že hannoverská armáda stojí o Goettingenu a chtějí ji tam také překvapit.

U Goettingenu však Prusové nikoho nenaleznou.Generál Vogel tedy uvažuje o tažení na Frankfurt,který byl sídlem Spolkového sněmu a jako takový měl být potrestán.V Berlíně se však náčelník generálního štábu polní maršál Helmut von Moltke domnívá,že tažení na Frankfurt nebude bezpečné,dokud nebude zničena hannoverská armáda.Přikazuje tedy Mohanské armádě,aby opět napadla Hannoverce.Ti mezitím ustupují k městu Langensalza v Durynsku,kde se 26.června zastavují,neboť mají nedostatek jídla i munice.Generál Vogel patrně tušil obtíže,ve kterých se hannoverská armáda nachází a proto proti ní vyslal jen devítitisícovou jednotku,zatímco hlavní síla Mohanské armády hlídkovala na jihu,kde se očekával atak Bavorů.Byla to ovšem chyba,neboť Voglem vyslaný devítitisícový sbor neočekával ze strany Hannoverců větší odpor a byl značně překvapen,když u Langensalzy narazil na Hannoverce,kteří již neustupovali,ale připravovali se k bitvě.Z jejich strany to ovšem byl spíše akt zoufalství,neboť neměli již zásoby a další ústup by se tak stal velmi obtížným.Dne 27.června tak byla svedena bitva u Langensalzy,ve které Prusové utrpěli porážku,která samozřejmě zdvihla bojovou morálku především Bavorů. Pro Hannoverce to však bylo doslova Pyrrhovo vítězství,neboť dne 28.června se proti nim obrátila celá Mohanská armáda.Patrně zastrašeni touto silou,navrhují ještě na večer téhož dne vyjednávání o kapitulaci,ke které došlo 29.června.Hannoverská armáda měla na tento den poslední zásobu jídla.

Kapitulace hannoverské armády znamenala,že Prusové ovládli celé severní Německo.Armáda,jíž velel generál pěchoty Vogel z Falkensteinu,se nyní mohla bez obav obrátit proti svým dalším protivníkům v jižním Německu,které představoval 7.armádní sbor Německého spolku,shromažďující se u Schweinfurtu na severní hranici Bavorska,a 8.armádní sbor v oblasti Frankfurtu nad Mohanem.

Velitelem 7.armádního sboru byl princ Karel Bavorský.Jeho snahou bylo spojit sílu 7.a8.sboru,kterému velel princ Alexander Hesenský,a spěchat na pomoc hannoverské armádě.S tím byl princ Karel Bavorský také jmenován 27.června vojenským výborem Spolkového sněmu společným velitelem obou sborů.S úspěchy Hannoverců stoupala rovněž válečná nálada Bavorů a Hesenců,avšak ne příliš dlouho.Po kapitulaci Hannoverců totiž zaútočila Mohanská armáda v prostoru řeky Fuldy k Hersfeldu,který byl stanoven jako shromaždiště 7.a8.sboru.Proto bylo nutno změnit místo k shromáždění na Kissingen.Ukázalo se však,že vojenský výbor Spolkového sněmu není schopen efektivně řídit vojenské operace,když přikázal Alexandru Hesenskému v obavě před Prusy,aby se vrátil k ochraně Frankfurtu.10.července tak utrpěl osamocený 7.armádní sbor porážku u Kissingenu a Prusové si otevřeli cestu na Frankfurt.Nyní se ovšem začalo zdát,že 8.armádní sbor není pro obranu Frankfurtu dostatečně silný a byl proto vyslán k Wuerzburgu,aby se spojil se zbývajícími silami 7.sboru.Prusové tak obsadili 16.července Frankfurt bez odporu.

V téže době ovšem již probíhala jednání o příměří,které bylo záhy uzavřeno,takže spojení sil 7.a 8.sboru,ke kterému skutečně došlo,již bylo z hlediska vojenského nevýznamné.Oba sbory byly pak rozpuštěny.Ztráty Německého spolku během celého tažení činily 1 500 vojáků.

Ve vojenském střetnutí na území Německa tedy Prusko poměrně snadno zvítězilo nad svými protivníky,stejně tak jako Rakousko porazilo Italii.K rozhodujícím bojům však docházelo jinde.

Zpět na obsah