Námořní bojiště

Tam u Královýho Hradce,
lítaly tam koule prudce,
z kanónů i flintiček,
do ubohých lidiček.

Námořní boje ve válce roku 1866 neměly rozhodující význam.Přesto by bylo chybou se o nich nezmínit.V této válce šlo italskému námořnictvu o to,aby získalo nadvládu nad Jaderským mořem.Za tím účelem bylo třeba porazit rakouské námořnictvo a zahnat jej do přístavů.Takový plán předpokládal mimo jiné obsadit rakouskou základnu na ostrově Lisse (dnes Vis),která mohla být dobrým odrazovým můstkem pro další operace.

V síle loďstva měli Italové jednoznačně převahu.Budovali své námořnictvo s velkými náklady již od roku 1860.Jeho páteří bylo 11 moderních pancéřových lodí-7 pancéřových fregat,3 pancéřové korvety a jedna věžová pancéřová loď.Posledně jmenovaná věžová pancéřová loď Affondatore byla patrně nejsilnější lodí italského námořnictva.Postavili ji na italskou zakázku v Anglii a z technického hlediska tehdejší doby byla zcela na úrovni.Její nautické vlastnosti byly však špatné,což bylo u věžových lodí vzhledem k umístnění těžkých dělových věží na palubě a tím špatnému rozložení hmotností v té době běžné.Affondatore byl vyzbrojen dvěmi děly Armstrong s drážkovou hlavní ráže 25,4 cm v dělových věžích v ose lodě-v předu a vzadu-a k prorážení boků nepřátelských plavidel měl sloužit devět metrů dlouhý kloun na přídi.Z italských pancéřových fregat byly největší Re d´Italia,která byla stavěna v USA a rovněž v USA postavená Re d´Portogallo.Tyto lodě byly vyzbrojeny děly Armstrong s drážkovou hlavní ráže 15,8 cm,umístněnými v bocích.Re d´Italii měla navíc jedno dělo ráže 25,4 cm.Děla ráže 25,4 cm vystřelovala náboje o váze 136 kg,děla ráže 15,8 cm o váze 29 kg.Obě tyto lodě byly svou konstrukcí i výzbrojí,stejně jako zbytek pancéřových plavidel,na dostatečné technické úrovni,přestože dnes bychom jim patrně vytkli jejich nautické vlastnosti.

Kromě pancéřových plavidel tvořila italské loďstvo ještě druhořadá dřevěná plavidla,která se však pro vedení moderní války příliš nehodila.Velitelem loďstva byl admirál Carlo Pellion d´Persano a hlavní síla byla umístněna v kotvištích v Anconě.

Rakouské námořnictvo sice také prodělávalo modernisaci,nicméně stejně zaostávalo.Jeho páteř tvořilo 7 pancéřových fregat,které byly sice na technické úrovni,avšak nebyly doposavad vyzbrojeny.Děla pro ně měla totiž dodat firma Krupp a na začátku války byla konfiskována.Tak se stalo,že bylo dodáno jen několik kusů a lodě musely být dozbrojeny z vlastních zdrojů zcela nevyhovujícími hladkými čtyřicetiosmilibrovými děly a šedesátilibrovými karonádami.Tato děla však byla,jak se později ukázalo,v boji s pancéřovými plavidly neúčinná.

W.Tegetthoff
V druhém sledu bylo rakouské loďstvo tvořeno řadou šroubových dřevěných fregat,kolových parníků,šroubových dělových člunů a také plachetnic.Výzbroj těchto lodí vesměs nebyla na úrovni.Velitelem rakouského loďstva byl kontraadmiral Wilhelm Tegetthoff (na obrázku),který kotvil se svou vlajkovou lodí Erzherzog Ferdinand Maxmilian a s hlavními silami v Pule.

Přestože převaha byla jednoznačně na straně italského loďstva,neodvažoval se Persano k nějaké rozhodné akci a zachovával si značnou skepsi:"Obávám se,že prohrajeme..."Takový postoj samozřejmě nemohl nalézt podporu u italské vlády a Persanových nadřízených,kteří po něm neustále požadovaly,aby napadl nepřátelské lodě nebo základny.Naopak rakouský velitel kontraadmirál Tegetthoff byl daleko odvážnější,přestože výzbroj jeho lodí mu k tomu rozhodně nedávala oprávnění.Již 26.června připlul s částí loďstva k Anconě a tři hodiny proplouval před přístavem,patrně ve snaze vylákat italské lodě na moře.To se mu samozřejmě nepodařilo,neboť Persano zůstal v přístavu a na moře vyplul se čtyřmi obrněnci teprve tehdy,když již rakouské loďstvo odplulo.Patrně chtěl tímto manévrem demonstrovat před ministrem námořnictví Depretisem,že se nebojí srážky s nepřítelem.Telegraficky jej však žádal,aby loďstvo v Anconě bylo co možná nejdříve posíleno o Affondatore,ve který vkládal Persano velké naděje a neodvažoval se bez něj zahájit nějaké větší akce.

Dne 7.července však dostal Persano konečně přímý rozkaz,aby vyplul z Ancony a napadl nepřítele,nebo jeho základny.Persano se však přesto neodvažoval k nějakým akcím a teprve přímá hrozba,že v případě neuposlechnutí rozkazu bude zbaven velení nad loďstvem jej přiměla k tomu,aby dne 16.července vyplul na moře.Své loďstvo rozdělil do čtyř divizí.Jako předvoj plul kontraadmiral Vacca na Principe d´Carignanu,pak střed,který z paluby Re d´Italie vedl osobně Persano a konečně zadní voj,kterému velel kapitán Riboty na Re d´Portogallo.V záloze pak pluly dřevěné lodě,kterým z Maria Adelaide velel viceadmiral Albiny.V sestavě deseti obrněnců však stále chyběl Persanem protěžovaný Affondatore,který se k loďstvu měl připojit později.Cílem italského loďstva byla rakouská základna na ostrově Lissa,asi 200 km od Ancony.Pro učel pozemního výsadku bylo rovněž naloděno 1 500 vojáků.

Dne 18.července dorazilo italské loďstvo k Lisse.Zdejší rakouskou posádku tvořilo asi 2 000 vojáků,což nebylo až tak mnoho.Bylo však nutno provést nejprve dělostřeleckou přípravu a vyřadit rakouské pobřežní baterie,ještě před samotným pozemním výsadnem.Persano se za tím účelem rozhodl vyslat tři obrněnce divize kontradmirála Vaccy proti Comisu na západě a Albinyho dřevěné lodě proti Porto Manego na jihu.Největší pozornost však věnoval Persano malému přístavu San Giorgio na severu,proti kterému soustředil zbylé lodě.Od 18.do 19.července vypálili Italové asi 1 300 ran,avšak rakouské ztráty nebyly velké.Ještě před přeruším telegrafního spojení odeslal rakouský telegrafista Tegetthoffovi zprávu:"Zuřivá kanonáda italských lodí.Ztráty žádné."Ten si ji přečetl na palubě své vlajkové lodi v kotvišti u Brionských ostrovů a 19.července v 11 hodin dopoledne vyrazil k Lisse.

Dne 20.července bylo podle pamětníků neobvykle klidné moře.Italům se zdálo,že je jim štěstěna nakloněna,neboť dorazila věžová loď Affondatore.Avšak na druhé straně,při střízlivém hodnocení,je třeba říci,že během celého ostřelování nedosáhli Italové větších úspěchů.Naopak obrněnec Formidabile signalisoval,že utrpěl rozsáhlá poškození od rakouských pozemních baterií a žádal o povolení návratu do Ancony.Rovněž viceadmiral Albiny doposavad nesplnil svůj úkol a neobsadil Porto Manego,neboť mu ve vylodění vojáků,podle jeho slov,bránil příboj.

Asi v 10 hodin dopoledne spatřili Italové blížící se rakouské lodě.Mezi italskými veliteli vznikla určitá rozepře,neboť někteří chtěli zaútočit na Rakušany klouny pancéřových lodí,ale Persano věřil patrně spíše italským dělům a přikázal,aby flotila zaujala kýlovou formaci,která se táhla asi v délce čtyř mil.Na jejím čele byly tři obrněnce divize kontraadmirála Vaccy,ve středu pluly pod Persanovým velením čtyři lodě.Jako první Re d´Italia s Persanem na palubě,za ní Palestro a San Martino.Affondatore,který náležel do této divize byl mimo sestavu a plul po pravém boku Re d´Italie.Jako poslední plula divize kapitána Ribottyho,složená ze čtyř obrněnců.Jako první plula Re d´Portogallo a jako poslední Terribile.Dřevěné lodě tvořily samostatnou divizi,která zůstala mimo dosah rakouských děl v záloze u Lissy.

Kaiser taranuje Re d'Portogallo,vpředu Affondatore
Tegetthoff si patrně příliš dobře uvědomoval převahu italské floty,co se týče pancéřových plavidel a dělostřelectva.Rozhodl se proto zaútočit klouny.Svoje lodě rozdělil do tří divizí (každá divize měla sedm lodí),které pluly za sebou a v niž jednotlivé lodě zaujímaly šípový tvar.Jako první divize pluly rakouské pancéřové fregaty uprostřed s Tegetthoffovou vlajkovou lodí Erzherzog Ferdinand Maxmilian,v další divizi byla dřevěná šroubová plavidla,kterým velel komodor Petz z paluby Kaisera a konečně třetí divizi tvořili dělové čluny,neboli podle tehdejší terminologie kanónové šroubové lodě.Tegetthoff vlastně zvolil obdobnou taktiku jako Nelson u Trafalgaru.Jeho lodě se přibližovaly k nepříteli,který k nim byl natočen bokem.Tato taktika s sebou nesla samozřejmě riziko,že přibližující se útočník múže být atakován dělostřelbou z boků italských lodí,na kterou nebude moci adekvátně odpovědět,neboť hlavní dělostřelecká výzbroj je umístněna v bocích lodí a rakouské lodě jsou během celého tohoto přibližovacího manévru otočeny k nepříteli přídí.Je ovšem pravdou,že toto riziko,jak se ukázalo,bylo značně zmenšeno,neboť italská děla ovládali čerství odvedenci,kteří doposavad nezvládli techniku palby s moderními děly.

Asi v 10,45 se první rakouská divize dostala na dostřel Vaccově vlajkové lodi Principe d´Carignano,která zahájila palbu a záhy se k ní připojily ostatní lodě italského předvoje.Ukazovalo se,že Tegetthoff se patrně rozhodl přetnout italskou linii za zádí poslední lodě italského předvoje a před přídí vlajkové Re d´Italie,kde vzhledem ke zmatkům,které nastaly,když italské lodě zaujímaly kýlovou formaci,byla poměrně velká mezera.V tomto okamžiku se navíc Persano rozhodl přemístnit na Affondatore,což bylo poněkud pochybné rozhodnutí,neboť Re d´Italie musela zpomalit a mezera od předvoje se ještě zvětšila.Navíc na Affonadatore nebyla ani vyvěšena admirálská vlajka,takže mnozí italští velitelé změnu vlajkové lodi vůbec nezaznamenali.

Právě v tom okamžiku přetla rakouská první divize italskou linii.Pancéřové fregaty z levého křídla Kaiser Maxmilian,Salamander a Habsburg zautočily na italský předvoj.Erzherzog Ferdinand Maxmilian ze středu a Don Juan d´Austria,Drache a Prinz Eugen z pravého křídla zahájili boj s italským středem.Druhá rakouská divize mezitím zaútočila na čelní loď italského zadního voje Re d´Portogallo,avšak její vlajková loď Kaiser byla atakována Affondatorem,který se nyní s Persanem na palubě objevoval na různých místech sestavy.Jeho klounový útok však selhal.Zato se Kaiser dostal do dosahu Re d´Portogallo a jeho moderních děl,která však vzhledem k mizernému výcviku dělostřelců nezpůsobila rakouské dřevěné lodi větší škody.Ukázalo se však,že rakouská děla jsou proti italským obrněncům neúčinná.Patrně proto se velitel druhé divize komodor Petz rozhodl k taranování Re d´Portogallo.Asi v 11,15 narazil Kaiser do italského obrněnce.Škody byly na obou stranách značné.Kaiser hořel,měl zcela zdemolovanou příď a sražený přední stěžeň.Musel proto opustit bojiště.Italská loď však utrpěla rovněž.Navíc na italské straně byl opět poškozen obrněnec Formidabile,který již utrpěl v předchozím boji s rakouskými bateriemi na Lisse.

Mezitím se rakouská vlajková loď Erzherzog Ferdinand Maxmilian utkala s italskou Re d´Italia.Ta utrpěla poškození kormidla a vybočila z sestavy.To umožnilo její taranování v 11,30.Rakouská fregata Erzherzog Ferdinand Maxmilian do ní narazila rychlostí asi 11 uzlů a způsobila v jejím boku díru o ploše asi 13 čtverečných metrů,kterou se do lodě valila voda.Její kapitán Faa d´Bruno se zastřelil.Re d´Italia se potopila asi ve třech minutách s čtyřmisty členy posádky na palubě.Tento apokalyptický výjev patrně zapůsobil na Rakušany natolik,že začali pomáhat italským trosečníkům,avšak připlouvající italské lodě na ně zahájily palbu.Rakušané tak museli zanechat záchraných prací.Další lodí,která ve středu italské sestavy utrpěla škody byla Palestra.Ta sice hořela,avšak přesto plula na pomoc Re d´Portogallo.Její kapitán nechal jako ochranu před explozí zatopit sklady munice,avšak zapomnělo se na granáty uložené nedbale na palubě.Ty expodovaly asi v 12,30 a způsobily okamžité potopení lodě.

Ztráta dvou obrněnců zapůsobila na Persana natolik,že se rozhodl přerušit boj a vrátit se do Ancony.Ztráty Italů činily asi 659 mužů a 42 důstojníků.Rakušané ztratili 38 mužů.Neměli však žádné ztráty lodí.Větší škody utrpěl jen Kaiser.I ten však byl opraven,v roce 1870 přestavěn na kasematovou loď a sloužil až do roku 1903.

Během návratu do Ancony se navíc v bouři potopil Affondatore.Byla to pro Itálii skutečně těžká porážka,za kterou se zodpovídal především Persano,který byl degradován a propuštěn.Postižen byl rovněž Albiny,který se v čele dřevěných lodí vůbec nezapojil do boje a okamžitě na začátku bitvy nabral kurs na Anconu.

Naopak Tegetthoff byl po svém vítězství v Rakousku oslavován.Tato porážka italského loďstva měla ten význam,že Italie si nemohla dovolit požadovat na Rakousku víc než představoval tzv.minimální program.Jednalo se tedy o Benátsko,které již ovšem bylo pro Rakousko ztraceno vzhledem ke smlouvě s Francií.Navíc Rakousko hned po uzavření příměří s Pruskem začalo stahovat své pozemní síly na jih,aby tak demonstrovalo svoji připravenost bojovat s Itálií dál.

Zpět na obsah