Jižní bojiště

Vzdor hroznému dešti kulek,
feurwerker Franz Jabůrek,
s luntem u kanónu stál
a pánvičku pucoval
.

Pro situaci na jižním bojišti bylo charakteristické,že Rakousko zde nemohlo s ohledem na rakousko-francouzskou smlouvu z 12.června vůbec nic získat a naopak Itálie nemohla ani v případě totální vojenské porážky,snad kromě válečnické reputace,nic ztratit.Rakousko se již předem muselo smířit se ztrátou Benátska,které však nakonec bylo pro říši pouhou přítěží,zejména po roce 1859,kdy došlo ke ztrátě bohatší Lombardie.Ve Vídni nyní patrně hořce litovali již dřívější italské nabítky na koupi Benátek.

FZM arcivévoda
Albrecht

Není asi nutno říkat,že francouzská diplomatická aktivita,ke které se zavázal Napoleon III. smlouvou z 12.června,vyzněla zcela naprázdno,přestože italský král měl před francouzským císařem značný respekt.Stalo se tak,že dne 20.června navštívili italští parlamentáři hlavní stan velitele rakouské Jižní armády polního zbrojmistra arcivévody Albrechta (na obrázku) a oznámili mu,že nepřátelství započne za tři dny,pokud si rakouská strana nepřeje jinak.Rakušané neodpověděli.

Při rozboru situace je třeba říci,že vedle značné početní převahy disponovali Italové také skvělou morálkou i mezi civilním obyvatelstvem.Naopak italské obyvatelstvo v rakouském Benátsku nejevilo příliš prorakouského nadšení a stále hrozilo,že to bude právě tento element,který vrazí nůž do zad Rakušanů a bude s ním ještě obratně kroutit,stejně jako v roce 1848.

Italské vojsko se skládalo z dvou armád a dobrovolnického sboru Garibaldiho.Hlavní armáda,která disponovala třemi armádními sbory (tj.12 divizí),se v počtu 120 000 vojáků soustředila mezi 10. a 20.červnem na hraniční řece Minicio.Jejím velitelem byl osobně italský král a náčelníkem štábu maršál la Marmor.Další,Pádská,armáda se skládala ze dvou armádních sborů (8 divizí) a čítala 90 000 vojáků.Jejím velitelem byl maršál Enrico Gialdini.Z výchozího postavení v Modeně a Boulogne se tato armáda v době před 20.červnem přesunula k řešce Pád do oblasti Ferrary.Dobrovolníci Garibaldiho se v počtu 36 000 soustředili u Comského jezera.Dohromady tedy k dvacátému červnu Italové disponovali 210 000 vojáky s 450 děly,36 000 dobrovolníky s 40 děly a dalšími 70 000 záloh.Už tato síla dávala předpoklad k skvělé morálce,která vládla.

Výjev z bitvy u Custozzy
Rakouské síly byly daleko slabší.Vzhledem k tomu se arcivévoda Albrecht rozhodl zaujmout obrané postavení ve čtyřúhelníku pevností Perschiera a Mantova na řece Minicio a Verona a Legnago na Adiži.K Veroně se také v době před 20.červnem stáhla hlavní rakouská síla 5.,7.a9.armádní sbor,samostatná jezdecká brigáda a záložní divize,celkem 78 000 vojáků a 168 děl.Vedle toho disponoval arcivévoda Albrecht ještě 29 000 vojáky zajišťovacích jednotek a 36 000 vojáky v posádkách v pevnostech.Pevnostní vojsko však bylo tvořeno vesměs pouze čtvrtými,rezervními,prapory rakouských pěších pluků.

Jedinou rakouskou výhodou byla dokonale fungující výzvědná služba.Když tedy Hlavní armáda překročila v noci z 22.na 23.června řeku Minicio,vědělo rakouské velení o každém jejím hnutí,zatímco Italové si počínali krajně nerozvážně a pochodovali směrem na Veronu,kde předpokládali hlavní rakouské síly.Rakouský štáb,v jehož čele stál polní podmaršálek Franz John,však znal italské záměry ještě před přechodem Minicia,takže v době po dvacátém červnu se již síly 5.,7. a 9.armádního sboru přesunovaly do horské krajiny Castelnuovo,čímž byla pochodující italská armáda obejita kolem levého křídla.

Italové si nepřipouštěli žádné starosti,zejména,když během 23.června nenarazili na žádný větší odpor.Armáda postupovala neuspořádaně a roztaženě.O to více byl pro Italy překvapující náhlý útok na jejich levé křídlo u Custozzy,když z výšin Belveder a Croce sestoupil 5. a 7.rakouský armádní sbor,vzápětí podpořeni ještě sborem 9. Záhy se rozšířila panika,přestože Italům proudily na bojiště stále posily.Naprostá demoralisace se nedala zastavit.Ještě několik hodin před tím hrdá italská armáda se nyní dala na útěk zpět k Miniciu,které překročila den na to.V Rakousku neznalo oslavování vítězství mezí.Nyní se Rakušané obrátili proti Pádské armádě,která se však dala na ústup okamžitě po zprávách o bitvě u Custozzy zpět k Modeně.Dne 1.července překročila rakouská armáda Minicio a byla připravena k protiútoku.

Vývoj na severním bojišti však ovlivnil následující tažení,protože 5.a 9.sbor byl stažen k Dunaji pro očekávanou obranu Vídně a 7.sbor dostal rozkaz obsadit předpokládanou budoucí hranici na řece Isonzo.Rozkazem z 9.července bylo Benátsko vyklizeno.

Při hodnocení tažení na jižním bojišti je třeba říci,že Rakušanům se podařil jejich záměr neumožnit spojení Pádské a Hlavní armády.Zvítězili a uhájili hranice Benátska,které však mělo být stejně odstoupeno.Rakouská armáda tedy s bezpříkladnou statečností bojovala za již předem ztracenou věc.V případě porážky by se však italské požadavky týkaly patrně nejenom Benátska.Naopak snadná italská porážka patrně překvapila celou Evropu.Sice se obecně čekalo,že na tétol frontě Rakušané zvítězí,avšak doslova útěk italských sborů od Custozzy byl překvapením i pro Bismarcka,který s jejich silou přece jenom počítal.

Zpět na obsah