Delfínčiny stránky

Tak tohle vyváleDee Delphiné a rozpustilé štěňátko jsem já.Jmenuji se DEE DELPHÍ ze Země květin a  jsem  hrdým příslušníkem plemene Boloňský psík.Moje panička původně chtěla nějakého bišonka,nebo jak se ten podivný pes jmenuje,naštěstí ale včas dostala rozum.Už když jsem byla u maminky v bříšku,  poslouchala jsem vyprávění o našem vznešeném rodě,jak jsme byli na každé významném dvoře Evropy a společně se svými páníčky rozhodovali o světovém dění.Co se dá dělat,pes se někdy musí spokojit i s málem a tak když se u nás doma objevila Alena ,řekla jsem si, že to s ní zkusím. Nabízela 2+1 v Praze,dobré granulky a taky spaní v posteli a jiné vymoženosti štěněčího života a já, nezkušené malé štěně jsem jí skočila na špek. Už cesta do nového domova stála za nic,Alenin šofér jel jako šílenec a já jsem několikrát blinkala. V bytě jsem hned po příchodu hledala svoje čůrací noviny a protože tu žádné nebyly,označila jsem několik míst,kam by se měly uložit,ale  z neznámého důvodu se to nesetkalo s nadšením.Alenin řidič lehce znervózněl,dodnes nevím proč,a začal ně

Lůca
co vykřikovat.Alena je naštěstí kliďas a tak všechno uklidila,dala mi noviny a  mého červeného sloníka,kterého jsem si přivezla od maminky a já konečně mohla jít spát.Málem bych zapomněla na moji psí spolubydlící, jmenuje se Lucinka a Alena si ji dovezla z nějakého děcáku pro psy v Tróji. Tam si Alena šla pro úplně jiného pejska a potom uviděla Lůcu a přivedla si ji domů.Když jsem se ptala, co je to  zač, nikdo mi nedokázal odpovědět.Lůca sama tvrdí,že její maminka byla jezevčík,jenomže na to by jí skočil jenom nějakej hlupáček a ne příslušník aristokracie,jako jsem já. Někdy ji zatahám za ucho,nebo ji jen tak pro legraci kousnu,ale to jen když se Alena nedívá,protože by mě plácala na zadek. Ona má takovou plácací výchovnou metodu - naplácáno za roztrhané věci,za čůrání mimo noviny,za trápení Lůcy,za dlouhé čmuchání u popelnic atd. Místo plácání by se měla raději věnovat četbě, například Komenského nebo Rousseaua, obzvlášť pojednání o výchově. Někdy se jedeme podívat na Honzovu chalupu, abychom se prý nadýchali čerstvého vzduchu,ale já i Lůca  dáváme přednost životu pražských gaučových  povalečů,jenom Aleně to nesmíme říct,byla by moc smutná. Na chalupě nás nutí běhat v trávě  (asi neví nic o klíšťatech), chodí s námi k řece  (komáři přeci přenášejí choroby ) a navíc tam  hrozně smrdí slepice a prasata od sousedů.Nebere ohled na to ,že jsme dámy z Prahy a tyhle venkovské kratochvíle nás moc nebaví.